Je ještě týž večer po zápase a já nemohu spát, proč to, přemýšlím o zápase, který měl dvě tváře. První polovina byla z naší strany vydařená, tedy krom momentu v druhé čtvrtině, kdy jsme nebránili hráčku č.17 ale hráčku č.7, že Andy :-), ale po krátkém tajmíku bylo vše OK. Poločasový náskok 8 bodů vypadal nadějně.

Do druhé poloviny hry jsme nastoupili s osobní obranou, která se rovněž osvědčila a zejména několika rychlými protiútoky jsme zvýšili náš náskok až na velice pěkných 15 bodů. Bohužel od 5.minuty přišlo naše trápení v útoku. Nedařilo se střelecky a doskoky nebyly prakticky žádné. Stále zmenšující se náskok nás znervozňoval a umocňoval naší zbrklou a nepřesnou střelbu bez doskoků.

Do závěrečné čtvrtiny jsme nastupovali již jen s 2 bodovým vedením, o které jsme se přetahovali až do závěrečných minut. V posledních dvou minutách již zkušenější soupeř pohlídal hubené vedení a štastně vyhrál.

Myslím, že se soupeřem v takovéto sestavě bychom v budoucnu měli vyhrávat, jde hlavně o zkušenosti, které samozřejmě nasbíráme v dalších zápasech a o proměňování jasných podkošových šancí, kterých bylo dnes doslova spáleno mnoho. V druhé polovně zápasu jsme zaznamenali pouze 23 bodů, což vzhledem k tomu, že jsme na domácím hřišti není mnoho.

Nicméně nemá cenu truchlit nad nepovedeným poločasem či prohraným zápasem. Možná Vám tento zápas dal víc, než si samy uvědomujete. Chce se z něj jen ponaučit pro příště, pokusit se zbavit nervozity a výsledky se určitě dostaví. Třeba hned v dalším zápase, který bude v úterý.

Abych také pochválil jednotlivkyně, tak velice pěkně zahrála Andrejka, trojkovými pokusy se blýskly Monča se Šárkou a rozhodně hezké momenty měla i slečna Bára.