Ač s mínusovým skóre sehrály naše Juniorky sympatický zápas se sympatickým soupeřem. Dlouhodobě se potýkáme s účastí na zápasech, v klíčové okamžiky výrazně chybí širší spolehlivý kádr. Jednak je to způsobeno studijním zaneprázdněním ve zkouškovém období, či chřipkovým obdobím, což je víceméně pochopitelné, jednak horší odpovědností k teamu, což je neomluvitelné. Navíc jsme se vyjímečně museli vyrovnat i se situací, kdy obě naše družstva hrála v jeden den na opačných koncích Prahy.

A tak když stálice Juniorek v počtu čtyř, doplněné Šárkou (která ještě ten večer sehrála obětavě další zápas), nastoupily proti VŠTJ SF, šlo víc o to, uhájit čest, než aspirovat na vítězství. Zápas to však vůbec nebyl špatný a všechny hráčky zasluhují velkou pochvalu.

Bez trenéra, který s omluvou dorazil o pár minut po začátku, samostatně pod vedením nezastupitelné Dáji, zahájily hráčky zónovou obranou 3/2, kterou jsme praktikovali po celý zápas. Výrazná výšková a fyzická převaha byla opět hlavním zdrojem soupeřových bodů. Na tuto převahu jsme však dokázali mimořádně úspěšně odpovědět velkým množstvím trojek, šest za celý zápas. Nejzdařilejší byla třetí třetina, kterou jsme vyhráli.

Na závěru utkání se neblaze podepsal jeden z rozhodčích, který zcela nepochopitelně velmi spornými rozhodnutími, jako je zakopnutí soupeřek, eliminoval pro pět osobních chyb ve 4 minutě 4Q Lucku, která přes slzy nespravedlnosti a hořkosti už jen z lavičky sledovala zbytek zápasu. Zatímco trenér ordinoval zdrženlivost a úsporu sil, včetně velkého množství oddechových časů, hráčky se snažily osobním nasazením uhájit čest. A to si myslím, že se i povedlo. Stále sice chybí individuální technické dovednosti a průnik po cloně, avšak věřím, že uvedené nedostatky vypilujeme k naprosté dokonalosti.

I ze strany soupeře se nám po zápase dostalo pochvalného uznání a ujištění o jednom z nejhezčích zápasů.