Fakt je ten, že proti druhému družstvu v pořadí se podařilo i bez zraněné Lucky, Jany a omluvené Andrey zahrát solidně, ale na vítězství to rozhodně nebylo.
Družstvo Radlic, i když pouze v pěti hráčkách nastoupilo a ve čtyrech, po zranění kotníku, dohrávalo, bylo si oprávněně jisto vítězstvím a celý zápas kontrolovalo. Ani v závěru zápasu pět proti čtyřem nešlo předpokládat, že bysme nějak výrazně zvrátili nepříznivý stav. Záměr můj, záměr trenéra směřoval k tomu, abysme uhráli skore, které by "nekřičelo" propastným rozdílem 60 bodů, jako v minulém zápase proti tomuto soupeři.
Herně jsme si vyzkoušeli zataženou zónovou obranu 2/3, i osobní obranu po celém hřišti. Při ní jsem se trochu zlobil, protože představy mé a některých hráček o "těsné" osobní obraně se diametrálně rozcházely. Do třetí čtvrtiny jsme se vrátili k zóně, ale i přes již osvědčený způsob hry, třetí čtvrtina byla katastrofálně nejslabší. Poměr 4:27, svědčil o naprostém výpadku útoku, nepřesné přihrávce a mnoha ztracených míčích.
Co se herního projevu týče, měli bychom se soustředit na individuální techniku, agresivitu a sebevědomí. Rozvíjet přehled na hřišti, vzájemnou spolupráci a vytváření překvapivých situací. Hrát chytře, hlavou. Projev družstva vychází v současné době z celkem dobré obrany a nevýrazného útoku. To jsou poznatky, podle kterých musíme do příští sezóny změnit styl hry. Dostat do krve využití clony a seběhnutí při přečíslení, maximální využití clony bez míče a clony na míč.
I když se mnohým hráčkám výrazně nedařilo tak, jak by si přály, nemyslím, že by po tomto prohraném zápase zbývala hořká příchuť, šlo spíš o to uhájit solidní výsledek proti čelu tabulky a to se podařilo, i když rozdíl 40 bodů jasně svědčí o poměru sil a zkušeností. Škoda té třetí čtvrtiny. Odhlédneme-li od toho, že soupeřky dohrávaly ve čtyřech, poslední čtvrtka skončila pouze o dva body.
