Troufnu-li si podrobněji analyzovat příčiny včerejšího nezdaru, je nutné říci, že se nedaří celému mužstvu a příčina není pouze jedna. Od začátku utkání jsme hráli s vědomím, že se jedná o papírově slabšího soupeře. A tato skutečnost nás jakoby brzdí. Pocity na hřišti jsou takové, že všichni víme, že bychom měli vyhrát. To nám svazuje ruce a celý náš herní projev z urputné snahy zlomit vývoj utkání působí až křečovitě. To má za následek vršení spousty basketbalových chyb jak v obranné tak v útočné fázi. Z mého pohledu jde celkově spíš o psychickou zábranu než o herní neschopnost.
Myslím, že je potřeba se podívat na věc trochu z odstupu a říct si, že basketbal má pro nás být forma relaxace, radosti z pohybu a z hry jako takové. Neměli bychom podléhat dojmu, že některé zápasy prostě vyhrát musíme za každou cenu. Tím ale rozhodně nemyslím, že máme upustit od bojovnosti a nasazení. Právě naopak! Je potřeba, abychom jako celý tým dali do zápasů srdce a snažili se maximálně využít předností, které máme. A naopak bychom si neměli nechat vnutit styl hry soupeře, stěžovat si na výroky rozhodčích a diskutovat s nimi. To totiž vede pouze k podrážděnosti a k takovým výkonům, jako byl třeba ten včerejší.
Pevně věřím, že se při příštím zápase všichni hráči i trenér budou hrou bavit, předvedeme nasazení a styl hry, který je nám vlastní, a po utkání budeme odcházet se zdviženou hlavou a dobrým pocitem.
