Slovem kauče; tentokrát předběhnu Aleše a přidám komentář, dokud jsem "nažhavenej". Bylo to zvláštní utkání. Na můj pokyn jsme na soupeře vyrazili s aktivní vysunutou zónovou obranou. Byla to chyba. A patrně odstartovala celou (z pohledu na lavičce nekonečnou...) sérii minel, špatných přihrávek, nepřesností atd.

Soupeř hrál vlastně street v pěti - kluci přešli půlku, dali si dvě přihrávky a zakončovali jeden na jednoho. S výjímkou první čtvrtiny jsme (za cenu mnoha faulů) Vyšehrad ubránili.

Horší to bylo v útoku, kde jsme předvedli tolik individuální chyb a kiksů, jako snad za celou sezónu... Abych nebyl jenom kritický, závěr se nám povedlo otočit (a horko těžko udržet), zejména zásluhou trojek Aleše a v samotném konci body Neomylného Huga. K nervóznímu závěru, individuálním trestům a "taškařici", se moc vracet nehodlám. Bylo to hodně emotivní, ale vlastně jsme se jenom bránili před horkými hlavami soupeře. Každopádně po TOMTO zápase jsem si musel dát velkýho panáka na uklidnění (poprvé v sezóně - a snad naposled). Díky za vítězství.

Tak když už nejsem s komentářem první, tak jen v krátkosti - vše podstatné zmínil Matýsek.

Rád bych pochválil naší mediální hvězdu Michala za slušný zápas a rovněž bych se jménem svým a možná, že ostatní se přidají, omluvil za úbytek mozkových buněk našemu trenéru při včerejším utkání způsobeným vlivem velkého stresu. Také bych rád poděkoval Marcelovi, za to, že si udělal výlet přes celou Prahu a pomohl nám se zápisem.

Sice jsme tento zápas vyhráli, ale myslím, že všichni si z něho vezmeme mnohem větší ponaučení než z lecjakého jiného zápasu.