První zápas moc basketbalové krásy nepřinesl, začali jsme osobní obranou, která nám pomáhala proti soupeřkám loni. V tomto zápase nás však soupeřky předčily dravostí a bojovností. Hrály tak, jak jim dovolili rozhodčí a ti jim tolerovali místy i zápasnické chvaty. Snažili jsme se na malém hřišti hru roztáhnout, dát přihrávku do křídla, občas zahrát hoď a běž, papouška. Chvílemi se zadařilo, chvílemi nám dělalo problémy pidihřiště a bojovné soupeřky.

Zkoušeli jsme i zónovou obranu 2-1-2 ve snaze donutit soupeřky ke střelbě a doskakovat, soupeřky však dobře zahušťovaly prostor pod košem ze slabé strany, získávaly útočné doskoky a dávaly jednoduché koše. Hřiště nám také neumožňovalo pověstnou dolnopočernickou zbraň - rychlé protiútoky. Světlými momenty v naší hře byly šestky, akce hoď a běž, kdy jsme si dokázali nakrátko nahrát a dostat se do koše. Snažili jsme se i v osobní obraně aktivně přistupovat k hráčkám.

Sportovně musím jako trenér uznat, že soupeřky držela nad vodou větší bojovnost a chuť vyhrát. Jak jsem již podotkl, hráli to, co jim dovolili rozhodčí a využily malého hřiště. Troufám si tvrdit, že individuálně jsme byli lepší, nicméně to nestačilo. Nelíbilo se mi občasné vypouštění hry, kdy stačila drobnost - nepísknutý faul, vypadnutý driblink - a některé z nás přestaly hrát. Na hřišti můžeme vypustit jedině duši, nikoliv hru...bojuje se až do konce!

Holky, nemusíme věšet hlavu. Budou další zápasy! Lepší! Věřím, že z počernic si body soupeřky neodvezou(jen 1;-). Děkuji za bojovnost a snahu! V úterý doma proti Proseku se doufám sejdeme v plné sestavě!