Slovem kauče; hala v Ruzyni je velká, přímo obrovská a někde uprostřed je namalováno basketbalové hřiště. Pro orientaci velmi nesnadné. První polovinu zápasu jsme se se na palubovce doslova ztráceli. Všechny naše akce začínaly daleko od koše.
Moc nám nešla střelba (nepamatuju se na zápas, kdy bychom nedali ani jednu trojku), procento tresných hodů také nic moc. Definitivní jistotu jsme zíkali až v poslední čtvrtině.
Bojovali jsme, snažili se, jezdili - a zápas nakonec urvali. Určitě nic moc pro oko diváka, ale body jsou doma. Poděkování zaslouží všichni.
Mates
