Přátelé, to že po každé individualní chybě hráče přestanou další dva hrát a začnou včetně střídačky mu radit jak by to mohl udělat líp, začíná být smutná tradice béčka(zdá se mi, že tyto skupinové masáže zatím moc nefungují, ale třeba to vypilujeme a začneme se například bičovat) . Ale dělat z někoho pitomce, protože dá koš a hrát na vyfaulování dvou hráčů soupeře (jeden z nich měl výron a nemohl chodit) v závěru utkání, kteří mají po jednom faulu, to už je třešnička na dortu. Myslím, že na Zlíchově si o nás budou hodně dlouho vyprávět.

Zkusme zase začít hrát basketbal jako tým

Souhlasím s Hugem ... naší největší slabinou je především doskok, protože prostě neskáčeme. Každý čeká na míč, aby si pouze zadribloval, vystřelil a nechal to náhodě. Není špatně vystřelit z připravené pozice a nedat...je špatně, když si nevystřelím já , tak se na to vykašlat. Musím říci, že včerejšek těžce rozdýchávám. Hrajeme to pro radost a pro žízeň, ale včera by mi to pivo... ani nechutnalo.

Předseda to vystihl - pro radost a žízeň. Běháme si po hřišti každý jak chceme a vše děláme jen tak napůl. Jakoby hlava nefungovala a tělo prostě se jen pohybovalo. Bez chutě a radosti.