Ve vyrovnaném zápasu SDPQ porazily mladé hráčky Aritmy dramatickým závěrem, který zvedl doslova celou halu ze sedadel. Ještě 0,8 vtěřiny před koncem prohrávaly o DVA body a utkání se zdálo zbytečně ztracené. Vždyť naše hráčky celou dobu mírně vedly, ještě v deváté minutě poslední čtvrtiny byly ve vedení. Pro poslední zvrat a získání vítězství na naši stranu zbývalo pouhých pět vteřin. Lucka to vzala na sebe a po přihrávce daleko za trojkovým obloukem vystřelila. Doslova infarktová střela. Můj rychlý pohled na časomíru, 0,8 vt.!, pohled na míč, který jako v televizním záběru z cyklu "Basketbalové kuriozity", nebo "Borkyně na konec", strašně zpomaleně sestupuje ke koši a....  A končí v něm! Strašná radost až k slzám! Hala bouřlivě sekunduje našemu nejvěrnějšímu, nejlepšímu FanKlubu, jdeme sportovně podat ruku obrovsky zklamaným soupeřkám. Zápas končí a my jsme vyhrály!!!

Co ostatního říct k zápasu? Snad jen něco o hrdinství doslova "Hrstky statečných" Zápas odehrály v šesti, vzhledem k zápasu "dorostenek" venku je zastoupila, a velmi dobře zastoupila, jen Eliška-Zelí. S dostatečným kádrem máme stále potíže, stačí, aby se někdo zranil, nebo onemocněl a máme problém i nastoupit k utkání. První Q odehrály dokonce v pěti hráčkách, šestá se připojila později.

V herním systému jsme uplatnily zónovou obranu, která fungovala po celou dobu. V útoku jsme se snažily využít rychlé "Zelí", která i přes již jedno odehrané školní utkání byla vždy na místě. O bodový zisk se hráčky rovnoměrně podělily, síly jsme se také snažily rozdělit, ke konci však bylo vidět, že ubývají.

Jen chci ještě říct, že takovéto zápasy, tyto kratičké a nepředvídatelné okamžiky jsou to, co na basketbalu miluji. Proč jej mám tak rád.

Hráčkám děkuju.

Trenér Jiřina