V přetopené hale v Plamínkové, kde už v době zahřívání a rozcvičování byl vzduch naprosto vydýchaný jsme nastoupili k našemu 4.zápasu v této sezóně.

Soupeř začal s velice aktivní osobní obranou, kdy i za ceny faulů nás nutil k chybné rozehrávce, celkem se mu to i dařilo a my ne a ne se v útoku prosadit. Spolupráce křídlo - dlouhý párkrát vyšla, ale myslím že pro větší úspěch v zápase by to chtělo více zapojit do hry dlouhé a to rovněž byly instrukce od kauče Matýska.

Trochu mě mrzí, že byť v roli zkušenějšího z družstev jsme se přizpůsobili hře soupeře a občas zbrkle najeli do připravené obrany a více drbali míč místo abychom si ho rychle půčili kolem, dovnitř a ven. Střelba se v zápase příliš nedařila, ale naopak vyšlo pár pěkných rychlých protiútoků.

Bylo to těžké utkání, protože kluci byli mladí a běhaví, ale zvládli jsme ho a koncovku jsme si již pohlídali. Soupeř doplatil na přílišnou aktivitu - důraz na hranici faulů a horkou hlavu, pro kterou 4 hráči museli předčasně opustit palubovku.

Rád bych na závěr poděkoval za sympatický výkon Jakubovi a přivítal ho v prvním mistrovském zápase za barvy SoDoPo.

Ještě několik postřehů z lavičky. Sešli jsme se ve velmi dobré sestavě, hráli jsme proti ne příliš zkušenému soupeři a přesto jsme si nechali vnutit "hurá"hru Vyšehradu. Výsledek? Téměř celý zápas jsme se trápili. Z toho pramenila slabá střelba a laxnost v obranné fázi - tolik doskoků pod vlastním košem jsme nedovolili ani Radotínu v minulém zápase! Naštěstí pro nás jsme nakonec zápas "urvali". Stalo se tak díky tradičním bojivníkům, Vláďovi, Alešovi, Jirkovi Henčlovi a nově také díky bráchovi Jakubovi a také díky očekávané psychické nestabilitě mladých soupeřů. Byl bych rád, kdybychom takovéto zápasy brali vážně a mohli si na nich vyzkoušet víc variant hry (jak v obraně, tak v útoku). Mates