Zápas, na který domácí nemuseli hledat žádnou motivaci. Venku jsme na podzim prohráli o dost bodů, navíc někteří neudrželi ve vypjatém zápase nervy po tristním výkonu rozhodčích i nás samotných. Chtěli jsme tedy nastoupit na soupeře v plné palbě a nedat mu ani náznak šance. Avšak soupeř začal útočně a prosazoval se, na začátku utkání to byli domácí, kteří dotahovali. Nicméně podařilo se a od 10.bodu jsme již vedení Dejvickým nepůjčili.

Postupně jsme náskok navýšili a udrželi okolo hranice 15ti bodů. Zápas to zřejmě nebyl jeden z nejpohlednějších, nicméně nás zajímalo pouze vítězství a šli jsme si za ním. Tvrdou obranou, kterou jsme dokázali ubránit vyššího a mohutnějšího soupeře. Dlouhým dole skvěle vypomáhali křídla - hlavně Martin pokaždé poctivě masíroval útočící pivoty, bylo to opravdu znát! V útoku jsme se dokázali dostat do šancí, i doskočit, nicméně co naplat, když nám kulatý nesmysl vypadával z obroučky :) I tak jsme ovšem dokázali vítězství udržet a pohodově zápas dohrát.

Co na závěr? Věnování...rád bych za všechny hráče věnoval vítězství našemu budoucímu baskeťákovi Romanovi, který se taťkovi a mamce narodil dopoledne po zápase. Přejme mu hodně zdraví, štěstí a dlouhá léta, třeba i v dolnopočernickém basketě ;-)