Neříkej, že to není pravda!
Pro soupeřky byl tenhle zápas jedna velká křivda.
Cestou tam v rozbředlém sněhu smočily jsme nohy,
v tělocvičně vytáhly všechny své basketbalové (ne)vlohy.
Na začátku daly jsme sedmikošovou řadu,
naše hra neměla žádnou vadu.
Jenomže pak nedařilo se nám dlouhou chvíli,
na závěr zřejmě šetřily jsme síly.
Řeckou tragédii připomínalo naše hraní.
Probudit se z krize bylo naše jediné přání.
Přihrávky byly horší než děsné,
ohavné, hrozné a nepřesné.
O půli vedly jsme jen o devět bodů,
nutně potřebovaly jsme životadárnou vodu.
Do třetí třetiny už nastoupila zase ta stará Jelita,
pořádná hra, kvalita, prostě a jednoduše ELITA.
Protihráčky nesly to s velkou nevolí,
věděly jsme, že nervy jim za chvíli povolí.
Do hry zapojily slova a strašily sudí,
tohle věčné debatování nás už vcelku nudí.
Mladé rozhodčí neměly daleko do breku.
Protihráčky neustále remcaly, tak jako to vždycky dělají soupeřky postaršího věku.
Nakonec, ve spolupráci s Leni a Ivet, dotáhly jsme to zdárně k cíli.
Zase na příště žhavíme síly.
P.S. Ani tentokrát nebylo hlediště prázdné,
avšak komunikace stále vázne.
Zveřejněno 08.12.2010 uživatelem
bara