Do utkání se zkušeným, běhavým soupeřem jsme nastoupili bez naší hvězdy, která nosí na dresu č. 6. Jakoby nám to trochu svázalo nohy a ruce. Matýsek postavil na hřiště to nejsilnější, co jsme měli, tím nemyslím objemově, protože Hugo zůstal na lavičce. Prvních 4 minuty vypadaly dobře, ale potom se chopil své příložitosti soupeř a my koukali, jak nám to tam sypou zleva, zprava. Všude jsme byli pozdě a propadali ve všech herních situacích. Proto na konci první čtvrtiny "svítilo" na ukazateli skóre 21:11 a já si říkal, že jsem udělal dobře, když jsem nevzal svoje holky, které se chtěly přijít podívat, jak to tatínkovi bude pěkně běhat. V druhé čtvrtině jsme začali trochu lépe bránit a hlavně se nám chytil Martin, který soupeři nadělil tři trojky a ještě jeden koš navíc. 30:38 v poločasu nám vnuklo určitou míru naděje. Hlavně jsme si vyzkoušeli trochu změněnou taktiku v útoku, kde jsme měli problémy s Tygří zónovou obranou. Soupeř si začal hlídat Martina, ale v tu chvíli jsme vytáhli žolíka v podobě Vojty Komendy, který prožil jeden z nejlepších zápasů v dresu Počernic. I díky tomu jsme třetí čtvrtinu otočili a mohli tak vstoupit do poslední fáze utkání s mírným vedením. V zápisu je sice uvedeno 49:51, ale ve skutečnosti jsme dali 52 bodů. Poslední čtvrtinu zahájil náš coach svou oblíbenou a dobře promyšlenou taktikou "nastoupíme s tím, s čím jsme začali". I díky této sázce na jistotu se nám podařilo ohlídat si zbytek utkání a ještě mírně navýšit náskok na finální stav 65:72(73).  Jóóó, a to, že 2 minuty před koncem, kdy jsme vedli o pět bodů, jsme dostali dvě technický, se raději nebudu rozepisovat.

Hezký večer

Hugo