Slovem kauče; klukům ze Žižkova se zápas povedl, drželo se jich střelecké štěstí, hráli uvolněně, v pohybu. Přesně tohle nám chybělo. Nebyl to první zápas, kdy nám to "nepadalo". Byl to ale první zápas, kdy jsme se střelecké smůle naprosto odevzdali.

Celé tři čtvrtiny (které rozhodly zápas) jsme hráli v křeči, pozitivní byla pouze snaha "urvat to". Nešli jsme bohužel cestou spolupráce (ve stylu dneska mi to nepadá, tak to odběhám, odskáču, udělám černou práci a připravím pozici někomu jinému), ale individuální přetlačované. Na kompaktní obranu v pohodě hrajícího soupeře to zdaleka nestačilo. Pak se přidala frustrace, kdy žižkovská rozehrávka a křídla nastřílela několik trojek snad metr před čárou a my jsme si sami znechutili hru jako takovou.

Celkově to z naši strany bylo trápení. V poslední čtvrtině jsme trochu srovnali krok (ale ruku na srdce, s třicetibodovým náskokem to Žižkov dohrál velice ležérně...) a korigovali hrůzné skóre. Všichni dolnopočerničtí sokolíci (včetně mě) zůstali tentokrát hluboko pod svými možnostmi.

Ale už příští týden k nám přijede Motol a my vyhrajeme!