Slovem kauče; na zápas jsem přišel asi ve druhé, třetí minutě. Právě včas, abych viděl jeden z klíčových okamžiků zápasu - zranění Pavla (opět výron v kotníku). Vzhledem k výškové převaze soupeře jsme pak většinu utkání odehráli v zónové obraně se třemi pivoty pod košem.

Bohužel jsme tahali za kratší konec - za cenu pokrytí radotíských dlouhých jsme riskovali koše z dálky a platili fauly a šestkami. Zápas se zlomil ještě před polovinou. Do druhého poločasu jsme šli mankem 15 bodů. Dokázali jsme snížit na rozdíl 6, ale to bylo všechno.

Nepředvedli jsme úplné maximum (hlavně v útoku jsme hráli zbytečně komplikovaně), ale pochvalu zaslouží naše kolektivní obrana a částečná eliminace soupeřova klíčového hráče.

V zápase jsme nebyli lepším týmem, ale basket to nebyl špatný. Normálně se k výkonu arbitrů vůbec nevyjadřuju, ale tady si neodpustím poznámku: bylo vidět, že přítomnost (a bez diskuse výborný výkon) nejlepšího radotínského hráče, svázala ruce a obě píšťalky až příliš...

Mates