Začnu osobním zážitkem, i když riskuji, že bude komentář neúměrně dlouhý.

Při psaní textu jdu pochopitelně do historie a čerpám z konceptů mých původních komentářů pro jiné zápasy.

U jednoho zápasu je úvodní krátký „abstrakt“ článku nadepsán trefně: „Ještě v polovině vyrovnaný zápas!“

I pro zápas proti BK Paris sedí stejný úvodník naprosto přesně. V polovině jsme prohrávali o pouhé dva body. Škoda, že ve druhé půli už „došlo“. Od sedmé minuty třetí čtvrtiny jsme do konce zápasu dali jen dva body, jediný koš. Ne, že by nebyla příležitost, ale koncovka již nebyla přesná, koše nepadaly a na doskoky proti vyšším hráčkám jsme pomýšlet nemohli. Navíc při absenci naší jediné dlouhé, která i tentokráte zůstala na „marodce“.

Druhou polovinu utkání jsme navíc dohrávali s velkým počtem osobních chyb. I to svou měrou přispělo k tomu, že soupeřky již proti opatrnější obraně rychle navyšovaly svůj náskok až na hrozivých konečných 32 bodů.

Pro moje hráčky mám však slova chvály. Zápas se mi líbil, nasazení, nálada na hřišti, přístup. Ve srovnání s poslední zápasem v pátek jsem na hřišti viděl úplně jiné družstvo, i když složení s malými obměnami bylo stejné. Stále platí, a ani v posledním zápasu to nebude jinak, že chybí kolektivní výkon, sehranost, povědomí o spoluhráčce vedle mne. V tomto zápasu se však dařilo mnohem víc vyniknout individuálně, zvlášť některým hráčkám se utkání vyloženě povedlo. Vidím to i na konci, na Vaší náladě, před odchodem do šatny.

Ještě jednou můj dík za výkon, za přístup, prostě za zážitek. Tento zápas považuji za vydařený, i když jsme ve finále podlehli.

Trenér Jiřina