Věděli jsme, že po víkendovém pivním soustředění budeme postrádat Klouďákovu pomocnou ruku, Marek zřejmě ještě také hledal cestu na zápas, ale zbytek týmu si cestu do svérázné Vyšehradské haly našel.

Od začátku zápasu jsme proti dravému mládí tahali za kratší konec a místy prohrávali více než desetibodovým rozdílem. Soupeř byl rychlejší a těžil z nájezdů 1 na 1, kde jsme nedokázali najít ten správný obranný recept. Útočný recept, který na soupeře fungoval - hru přes naše dobře hrající dlouhé Jelena a Adama jsme moc nevyužívali. Místo toho se naše křídla snažila o nájezdy, či střely. V půli to s námi nevypadalo růžově -10.

Nicméně sestava, která nastoupila do třetí čtvrtky byla jako vyměněná a rázně ukrojila ze soupeřova náskoku. Trenér domácích kontroval timeoutem, ale již bylo znát, že se mladé mašině trošku kousnul motor. Najednou jsme našli způsob, jak ubránit nájezdy a krom pár zbytečně nedoskočených obranných doskoků jsme našli recept na útok domácích.

Celé toto snažení bylo korunováno výkonem Filipa, pro který těžko najít slov...během několika minut nastřílel 4 trojky + 1 skoro trojku (dlouhá 2). Celé utkání tak otočil a mírný náskok jsme si až do konce utkání pohlídali.

Byl to zápas, který se pro nás těžko rozjížděl, ale nakonec měl šťávu a hlavně šťastný konec. Díky všem příchozím!