....mno, náš hlavní kouč měl asi něco hodně důležitého, a proto se nemohl dostavit k velice důležitému utkání, které téměř rozhodovalo o našem bytí/nebytí na této planetě. Odhodlaně jsem se rozhodl vzít to za něj. Říkal jsem si, že je to snadné, přeci jsme každý tak trochu trenér, zkušený politik, či odborník na globální oteplování. V práci jsem si v průběhu polední pauzy vše řádně promyslel.

Před utkáním jsem bedlivě sledoval rozcvičování celého týmu. Po některých minelách a neproměněných dvojtaktech jsem v duchu začal trochu míchat sestavou.

Rozhodčí písknul a já věděl, že přichází okamžik, kdy budu muset postavit základní 5. V mlhavém oparu jsem ukázal na 5 lidí. Naštěstí máme vyrovnáný kádr, takže byť jsem zapomněl, koho jsem chtěl postavit, tak všichni znalecky kývli, že souhlasí. Mohlo to začít.  Bum 2:0, 4:0 a kolem mě probíhající rozhodčí zahlásí "aby to nebylo jako minule 15:0 a nakonec rupnete o 20..." 7:2 zase běží okolo "hmm, tak to nebude 15:0".

Začala klasická přetlačovaná a my díky exceletní koncovce, hodně mi připomínající naší rocvičku, jsme drželi krok se soupeřem. Druhá čtvrtka byla vážně super a já si tak začal říkat, že bych se mohl přihlásit na béčkovou trenérskou licenci, bo je škoda mrhat takovým talentem v Počernicích. Zde asi nastal okamžik, kdy jsem trochu ztratil koncentraci a začala se projevovat jakási chyba v metrixu.

Už to přestávalo být excelentní a já začal ztrácet sebevědomí Žosé Muriňa.

Nakonec jsme prohráli 49:63, ale já byl v duchu rád, že se debata stočila k tomu, jak blbě to dneska ti rozhodčí pískali. I já se vtipně snažil podotknout, že v tom možná hrály roli naše zapisovatelky a že bychom jim nemuseli zaplatit....

Matýsku, máme tě rádi!!! Těším se, že si příště opět sednu na své místo na druhém konci lavičky. Budu tam sedět a hypnotizovat tě, abys mě aspoň na pár minut postavil, abych těm lenochům ukázal, jak je jednoduchý ubránit 210 cm ligového pivota, nebo 150 kg buldozera. Případně, jak těm ostatním šlachám utíkat do brejkůůůů......

                                                                                          Hugo