Ve vyrovnaném zápase o kterém jsem si myslel, že musíme jasně vyhrát na nás soupeřky v každé čtvrtině uhrály dva či čtyři bodíky a ve výsledku jsme prohráli. Soupeř to nebyl silný, navíc vyrovnaný jak věkem, tak fyzickými předpoklady i herním stylem.

Stává se v poslední době pravidlem, že i přes veškerou snahu se zápas nepovede. Tomu čtvrtečnímu z naší strany chyběla dynamika, rychlý přechod na útočnou polovinu, přesná přihrávka a přesné zakončení. To považuji za největší slabinu. A doskoky. Chyby, které prolínaly celým zápasem byly opět naše staré, známé.

Bylo vidět několik hezkých individuálních i týmových akcí. Kurs nastoupený v první čtvrtině byl správný, bohužel však nevydržel do konce. Začali jsme osobkou, ve II.Q přešli na čuníka se zónou 3/2. Konec zápasu jsme chtěli zachránit aktivní osobní obranou, soupeř si však již vytvořil dostatečný náskok a zpomalením hry nám nedovolil otočit skóre. Nebyly na to ani síly.

Zklamání z prohraného zápasu bylo velké. Nesmí se však stát, aby tento zápas ovlivnil další výsledky. Z posledních zápasů jarní části soutěže chceme všechny vyhrát, i když, jak jsme se přesvědčily, ne vždy se to povede, i když máme papírově nakročeno k vítězství.