V trochu netradiční sestavě, bez nemocné Katky, zato s výraznou posilou, která byla zosobněna Kájou, vstoupily Juniorky, po kratším čekání na soupeře, do zápasu s nebývalou chutí. Dobrá osobní obrana na vlastní půlce, zahraná v týmové spolupráci, slavila úspěch. Zesílený účinek soupeř pocítil po polovině a v poslední čtvrtině zápasu, kdy aktivní osobní obrana i v útočné polovině zcela eliminovala rozehrávku a přinutila mnohokrát soupeře k chybám, ze kterých jsme bodově těžili.
Starosti nám však dělala hráčka č.9, která hned v úvodu, do poloviny IQ dala čtyři koše. Jak moc důležité bylo tuto hráčku ubránit se projevilo i ve druhé čtvrtině, kdy šňůrou dalších osmi bodů! výrazně přispěla k tomu, že jsme tuto čtvrtinu prohráli 14:15.
Reakce trenéra před koncem druhé části hry byla jednoznačná, oddechový čas, zklidnění celé situace. Stále jsme díky náskoku z IQ vedli rozdílem deseti bodů. Po přestávce pak vstup do druhé poloviny zápasu právě s již zmíněnou osobní obranou po celém hřišti. Něco takového evidentně zaskočený soupeř nečekal. Juniorky maximálně těžily z momentu překvapení a do tajmu ve druhé minutě! šokovaným soupeřkám nasázely téměř v kuse 11!! bodů. Rázem jsme vedli o dvacet. V tu chvíli i hráčky cítily, že je to zápas, na který se nezapomíná, a že máme na to proti tomuto silnému soupeři vyhrát. Nebylo však ještě rozhodnuto. Opět právě díky hráčce č.9, která za celý zápas dala 32 bodů, téměř polovinu všech bodů soupeře, se Prosek nejprve nadechnul a ke konci třetí čtvrtiny zlepšeným výkonem a šňůrou zase snížil na rozdíl dvanácti bodů.
Konec zápasu však již byl zcela v naší režii. Halou znělo pro Martinu i dlouho očekávané jásání nad vstřeleným "kilem", které před závěrečným hvizdem rezignovanému soupeři potvrdila ještě dvěma body Lucka.
V čem byl tento zápas jiný? O dobré obraně jsem se již zmínil. Zabránila soupeřkám uplatnit jejich technickou vyspělost, zabránila jim ve střelbě ze střední vzdálenosti. Nestačili jsme na rychlost hráčky 9, avšak ta zůstala ve svých průnicích osamocena a ani její vyjímečný bodový zisk nestačil na náš výkon. V útoku se podařilo KONEČNĚ dostat balon ke koši, dařila se i střelba, o čemž svědčí vysoké skóre proti takto silnému a disponovanému soupeři.
Za úspěch patří velké poděkování nejen pendlovi Káje, i když si žádnou "vinu" na úspěchu nepřipouští, ale i všem ostatním, protože jste působily velmi kompaktně a každá z vás nechala na hřišti hlavně srdce. Chuť vyhrát je šestou hráčkou na hřišti. Střelecky se našla Dája, věřím, že jí to podpoří pro příští zápasy. I střední rozehrávka v jejím podání představovala tolik potřebnou rozvahu a chytrost. Iveta odvedla obrovský kus práce v obraně a i když se vyfaulovala, i díky ní získané balony mohly skončit v soupeřově koši. Navíc některé její exkluzivní přihrávky doslova vyvolaly trenérovu bouři nadšení. Lucka nedbajíc únavy ze čtvrtečního zápasu přidala tradiční bodový zisk a také práci jako dlouhá pod koši. Martina? Co dodat? Odehrála celý zápas, čtvrtina bodů je "jejích", dala s jistotou a klidem zlomovou stovku, kdy jí všichni viseli očima na rukách, zkrátka velmi výrazná osobnost našeho týmu. Jája i přes doléčované zranění šla a eliminovala soupeřova technického štíra. A Lenka pořád zůstává tou, která je schopná dostat se ke koši, provést nájezd jedna na jednu. A tak bych mohl pokračovat. Vlastně nemohl, článek už je i tak dost dlouhý a "nudný".
Vždyť by možná stačilo napsat děkuju. Možná!...
DĚKUJU VÁM, udělaly jste mi velikou radost. A nejen mě!
