Obvykle se říká, že "chtít nestačí"! Ale když MY jsme tolik chtěli. Právě proti nejednoduchému soupeři TJ Podolí. Při zápasu v DoPo hráčky TJ Podolí překvapily; ...a vysoko prohrály. I loni působily velké problémy. Jejich tvrdá nekontrolovaná hra je nevypočitatelná. Když k tomu přidají své robusní postavy, je na potíže zaděláno.
Oproti odevzdanému týmu, který v první polovině soutěže přijel do DoPo a těsně nedostal kilo, nastoupily ke čtvrtečnímu zápasu "železné dámy" ve zcela jiné formě a formaci. Rychlý kombinační basket, uvolnění po cloně, přesné zakončení z blízkosti koše, střelba za tři body. Naproti tomu naše tichá osobní obrana, která jakoby zůstávala o půl kroku pozadu. V útoku jsme se opět nedostali blíž ke koši, ze střední a dlouhé vzdálenosti následovala řada nepřesností. Koš jako začarovaný, všechno ven. Soupeřky jsme neubránili, komunikace a doskoky chyběly. Nechybělo však jedno, a to bylo hra srdcem. Chtěli jsme zkrátka vyhrát! Místo toho jsme v polovině zápasu prohrávali o deset bodů. Mohlo by se zdát, že zde komentuji jiný zápas, že píši o jiném družstvu. Ne! Vůle zvítěžit, nevzdat to, poslala do druhé poloviny jiný, lepší tým. Po počátečním vhození do druhé půlky soupeř zaskočený agresivním pressem nedokázal odpovědět ani jediným košem. Pouze ve čtvrté minutě vstřelil trojku. Ta byla také jedinou odpovědí ZA CELOU ČTVRTINU (!) na hru týmu, kterému narostla křídla. Soupeř si vzal oddechový čas. Po návratu se však opět nedokázal vyrovnat prozměnu se zónovou obranou, do které jsme přešli témeř na zbytek zápasu. Pouze na začátku poslední části utkání jsme na soupeřky znovu zatlačili těsnou osobní obranou. Jen pár minut, jen prvních pár minut na úvod čtvrtiny. A fungovalo to! Třetí čtvrtinu jsme vyhráli o 15 bodů, celkově jsme tedy vedli již o 5 bodů.
V poslední čtvrtce přidaly už nezastavitelné Juniorky dalších 12 bodů. Soupeřkám nezbylo než v podstatě od poloviny utkání přihlížet, jak dostávají jeden koš za druhým a nedokáží proti konečně komunikující a pozorné zónové obraně zaútočit.
Pochopitelně, ne všechno se povedlo. V první části jsem měl vážné obavy o průběh utkání. Projevily se staré známé bolesti naší hry. Pod tlakem obrany soupeře stažení na úroveň trojkového hodu a z této vzdálenosti ohrožování koše řadou nepřesností. Střelba a rozehrávka bez clony, snaha individuálně se prosadit přes semknutou obranu dvou nebo i tří hráček.
Základní kádr doplnily posily z žen (Kája) a z dorostu (Bára). I jim patří obrovský dík za konečnou výhru. Přece jen v sedmi se to lépe táhne.
Dnes mám první příležitost udělit vám na našich webových stránkách "hvězdičky". Stupnici hodnocení, význam počtu jednotlivých hvězdiček chápu tak, že dobrý, to jest za tři, je někde uprostřed. Od toho nahoru je "líp" a od toho dolů je "hůř" Hodnocení je můj subjektivní dojem, tak z toho nedělejte ukvapené závěry. I já se mohu mýlit (a možná se i někdy mýlím).
Kristýna - v tomto zápase ji kupodivu chybělo víc kuráže. maličko opustila cestu po které se poslední dobou vydala. Dohání to však maximální pečlivostí a snahou. Obrana, velmi dobrá. Myslím, že v tomto zápase však na rozehrávce trochu ustoupila do pozadí Dáje, která dominovala.
Dája - ta zas bude nespokojená, si říkám. Těch neproměněných střel, tutových košů. Přitom v klidu, na tréninku, dává s jistotou a s přehledem. Má však nesporné klady, opět podržela tým, z přesvědčivé pozice vládce na hřišti hnala celý tým dopředu, rovnala v obraně. Klid, rozvaha, výkon. A vzdát? Až na nejposlednějším místě.
Jája - I přes studený vstup do zápasu rychle následovala velmi dobrá obrana, dokázala ubránit hráčku číslo 7, která byla výraznou rozehrávačkou soupeřek. Jája trochu zaostala ve střelba z její výhodné levoruké pozice.
Martina - nemám sice teď hned k dispozici statistiku, ale myslím, že se nespletu když Martině připíši hodně velkou část bodů. Martina je svým způsobem na hřišti nenápadná, dokud si soupeř neuvědomí, že ubránit její střelbu znamená snížit výrazně svůj bodový deficit.
Lucka - poté, co aklimatizovala na "místní podnebí", vydýchala se a vydýchala křivdy rozhodčích, konečně se stáhla pod koš, kde ji chci mít. Ve spolupráci s druhou dlouhou vrátila do naší hry řadu míčů a určitě jich i mnoho "pověsila" do sítě za dva body. Na hřišti by také nechala duši. A málem se jí to povedlo!.
Kája - po celou dobu aktivní, dodává naší hře jinou dimenzi, jiné pojetí ze svého domovského týmu. I když měla problémy s obranou již zmiňované hráčky 7, její výkon založený na maximální odpovědnosti je na hřišti i mimo něj nepřehlédnutelný. I se zraněným kotníkem.
A nakonec jsem si nechal Báru, naší nejmladší hráčku. Se hrou, kterou si ona přináši z dorosteneckého družstva, je velmi platnou hráčkou, zvláště na pozici dlouhé, kde přece jen nemáme takovou "přezaměstnanost". Na Báře je patrný jistý ostych, neopodstatněná nedůvěra ve své schopnosti, která ji trochu svazuje ruce. Pramení to i z neznámého prostředí spoluhráček, se kterými přece jen není tolik sehraná. I proto by bylo mým přáním, aby nejen tyto pendlující hráčky strávily víc času na společných trénincích. Ale i mimo ně. Pevně věřím, že ta doba jednou nastane.
Když skončil včerejší zápas, prohlásil jsem, že bych vás nejraději za otočený a po zásluze vyhraný zápas zulíbal. Neudělal jsem to. K vaší, nebo možná spíš jen mojí, škodě. Ale radost, kterou jste mi zase po soutěžní přestávce výhrou způsobily, tak ta tomu odpovídala. Děkuju, TÝME!!! Děkuju moje Juniorky!