Původně jsme mohli hrát v klidu, s dostatečným počtem hráček, proti soupeři, který je o několik příček za námi. Ale… Dvojnásobná marodka a neodkladné povinnosti posilujícího pendla nakonec přivedla ke dřině i trenéra na lavičce. Jak udržet zápas v tempu, přitom "stát na brzdě“, jak dohrát s jedinými dlouhými, které v závěru utkání už měly obě po čtyřech faulech.

Dřina na hřišti pak byla o tom, že se zvlášť v prvních třech čtvrtinách hry nedařilo snad kromě obrany nic, na co se sáhlo. Rychlý přechod do útoku proti pomalému soupeři, nahrávky, obzvlášť nahrávky!, střelba! Těšili jsme se, jak zužitkujeme víkendové soustředění, prvky byly vidět, ale úspěchem korunovány nebyly. Jen ta obrana byla na dobré úrovni. Díky ní jsme nedovolili soupeřkám použít jejich silnou zbraň, střelbu ze střední a velké vzdálenosti. A že by se zápas mohl zvrtnout ve střeleckou exibici dokázala hráčka Vyšehradu č.7, která v poslední čtvrtině, kdy jsme museli stáhnout kvůli vysokému počtu osobních chyb aktivní obranu, ve velmi krátké chvíli vstřelila tři přesné, jisté trojky.

Tentokrát nebudu příliš dělit zápas po čtvrtinách, nebudu rozebírat, co ve kterou minutu na co platilo. I když rozdíl mezi zónou a osobkou byl. Zmíním úpornou snahu dosáhnout bodů, což se v první části naprosto nepovedlo a výsledek o tom vypovídal. Opravdu se nepamatuji, kdy jsme dali do sedmé! minuty čtyři body. Výrazná změna nastala až ve IIQ a IIIQ. Ve druhé jsme konečně odskočili na 15 bodů, ve třetí náskok ještě navýšili o dalších 9 bodů. Zvrat po nevydařeném úvodu přinesla vytažená osobní obrana, která činila soupeřkám obrovské problémy v rozehrávce a odevzdávaly jeden balon za druhým. Buď nestačily přejít na útočnou polovinu, nebo v limitu 24" útok završit.

Ke konci zápasu šlo opravdu už pouze o to, zahrát dlouhý útok a zakončit. Vydal jsem pokyny, zatáhl jsem za brzdu. Paniku vstřelených trojek jsem uklidnil. Ano, poslední čtvrtinu jsme prohráli o jeden bod, ale co na tom, přesto jsme 18 bodů dali a vedli o čtyřiadvacet.

Zápas to nebyl hezký, ale neprohráli jsme v něm! Bez prohry po polovině soutěže se nemáme zač stydět! I v pátek na mě družstvo působilo nesmírně kompaktně, cítím vůli na palubovce, přenos taktických pokynů na hřiště; já jsem vaše hlava a vy moje ruce. Děkuji, váš trenér.