V dnešním duelu s týmem Ústí jsme darovali soupeři vítězství na stříbrném podnosu. Ačkoliv protivník nepředvedl nic mimořádného, proti naší pasivní hře to bohatě stačilo.

Od prvních minut utkání bylo jasné, že pokud nezlepšíme obranný doskok, zaděláme si na malér. Soupeřovy nepřesné střely kvůli naší nedůslednosti dostávaly druhé, třetí a kolikrát i čtvrté šance a nakonec prolétly síťkou našeho koše.

Na vině nejsou pouze dlouhé hráčky, které podcenily účinnost a nezbytnost braní na záda a boje o pozici pod vlastním košem.. Do doskoku se nezapojila ani křídla, která zůstávala na trojce a pouze přihlížela, jak nám soupeřova rozehra uděluje laciné koše. Perličkou byla nepozornost při přechodu do obrany, kdy se dolnopočernické hráčky stavěly na svá místa bez zájmu o okolí a nechávaly za sebou soupeře, který číhal přímo pod košem.

Útočná fáze nebyla o mnoho slavnější. Nepřesná střelba ze střední a velké vzdálenosti zcela postrádala doskoky, pročež se nám nedostávalo druhých šancí k zakončení a skóre tak zamrzlo na rekordním minimu. V postupném útoku se v našem podání opakují stále stejné chyby. Schází podpora rozehrávky, kdy křídla zůstávají schovaná a nechávají rozehrávající hráčku driblovat bez možnosti nahrávky. V této fázi hry máme také největší počet ztrát.

Místo spoléhání se na jednu hráčku je potřeba, aby každá z Vás hrála zodpovědně na svém postu. Dokud nebude všech pět hráček na hřišti hrát to co má, naše hra se nezlepší.