U tohoto utkání vyplatilo by se psáti odzadu..

Čtvrtek, 12.10.2017, Letiště Václava Havla, 21:48 SELČ, letadlo si sedlo úspěšně na zem a Vláďa se chystá na vystoupení z aeroplánu. O hodinu a 8 minut dříve začalo áčku Dolních Počernic utkání na Aritmě nějakých 10 min od přistávací dráhy.

Cíl byl pro Vláďu jasný, dám si kafe, vyzvednu auto a potěším kluky tím že se za nimi mrknu po cestě domů, jak jim dopadl zápas.

Jenže...

Nastoupili jsme do zápasu v 7 hráčích, přičemž soupeř zvládl obsadit jmény hráčů všech 12 kolonek v zápise o utkání a jednoho hráče dokonce musel poslat domů. Snad to vzal alespoň poklusem. Nažhavený tým Aritmy začal zápas tvrdě, šel si za útočnými doskoky a velmi nepříjemně a současně i pozorně bránil.

Převážně individuální akce bez většího nápadu a té správné kolektivní spolupráce, jejíž sebemenší zárodek soupeř velmi dobře rozkládal svou naléhavou obranou, nevedly v útoku k úspěchu a náš problém nabýval jasnějších a jasnějších rozměrů.

Přetrvával stav, v němž jsme sice drželi kontakt, ovšem neustále jsme tahali za pomyslnou kratší nit. Do 4Q jsme šli s 6 bodovým mankem. Ovšem i za této situace nám stále běžela stejná myšlenka. Soupeř se porazit dá, ale musíme změnit pečlivě pár věcí. A světe div se, ke konci zápasu jsme se zmocnili i vedení.

Jenže...

Soupeř 4 vteřiny před koncem srovnal skóre, když v tom do haly vešel Vláďa (aby nás pozdravil jak měl v plánu - hodný kluk). Situace ale nebyla u nás taková, aby si dovolila kohokoliv nechat dlouho bez dresu. Šimon 5 faulů. Adam 5 faulů a Miro 4 fauly. Na střídačce již nebylo nikoho. A tak se náš hrdina šel převléci, byť ještě před půl hodinou se vznášel ve vzduchu.

Úvod prodloužení jsme totálně podělali a vezli jsme si po úvodní minutě a půl mínus 6 bodů. Opět jsme byli tam, kde jsme se vězeli celý zápas. A nyní ta naše pikantní zápletka...

Naše obranná polovina, souboj na život a na smrt (jako již poněkolikáte v tomto zápase) a souboj končí vyhodnocen faulem Mira, čímž další náš hráč má 5 faulů. Nikdo další není pro hru k dipozici, dobrovolníky z ochozů odmítáme. Hudba začíná hrát, dveře se rozrazí a do haly (která v tu chvíli již nesmírně klouzala) vstupuje převlečený Vláďa. Nevěří svým očím, ale skutečně ihned se ocitá na hřišti. Pro to, aby si alespoň zavázal tkaničky jsme takticky vzali time-out.

A pak začala jízda.. no dobrá, lépe řečeno, srovnali jsme a udrželi toto zuby nehty i do samotného konce prvního prodloužení. Fanoušci na nohou, zoufalému prodejci hot dogů už došli všechny zásoby a venku začínají jezdit noční tramvaje. Bitva však pokračuje dál.

Druhé prodloužení jsme ovládli, parádní zisky Filipa, Oty. Podpořeny rychlými přechody od Tumiče a Vládi. Parádní trefa z dálky od Vládi a super koš s faulem od Tumičem dovedli (z pohledu té útočné části) náš tým k vytoužené písničce, po vyhraném zápasu.

Byla to přehlídka hrozného basketbalu z naší strany, často tlačená do přesily, ovšem v každé minutě naplněna přesvědčením, že zápas i tak lze vyhrát. Zkoušeli jsme to, makali jsme do poslední chvíle a vyplatilo se.

Hrdina přiletěl a na horké půdě Aritmy jsme udrželi neporazitelnost.

Díky všem za morál a ochotu se o výhru i přes nepřízeň poprat.

P.S. A kdybyste chtěli vědět, proč nepřišel Jelen, tak se ho zeptejte...