K druhému zápasu letošní sezony nastoupily hráčky SoDoPo v plném počtu, dlouho nepamatuji, kdy jsem mohl vybírat z kádru 12 hráček.

Ani kompletní tým však nedokázal předvést výkon, který by spěl k tolik touženému vítězství. Kromě prvních čtyř minut a části poslední čtvrtiny jsme tahali za kratší konec. Čtvrtou čtvrtinu jsme sice vyhráli rozdílem 8 bodů, z průběhu utkání jsme si však s sebou nesli ztrátu, kterou jsme již nedokázali smazat. Zase jsme v závěru byli svědky zvýšeného úsilí, bohužel však opět až v těsném závěru utkání. Navíc, ani toto úsilí nebylo díky několika taktickým chybám, korunováno úspěchem. Ještě 1,5 minuty před koncem při stavu -3 bodů byla reálná šance alespoň na vyrovnání. Tu jsme však nevyužili.

Od začátku zápasu se opět projevovaly staré známé nedostatky, které se s nepříjemnou pravidelností opakují. A dokud se nešvarů, jako je pomalý přechod do útoku, útočná fáze na úrovni trojkového hodu, absence rychlé a přesné přihrávky, pohyb na clonu a přes clonu, nezbavíme, nelze očekávat nějaký výrazný úspěch.

Co se týče jednotlivých výkonu, absolutorium patří Monice, která odvedla velmi dobrý výkon. Naše hra se jako již tradičně opírala o nasazení a bojovný výkon Lucky, avšak i když k tomu Lenka přidá své body, a tentokrát se zapojila i Bára a Petra, stále to nestačí, abychom mohli hrát přesvědčivou partii. Je potřeba zrychlit, na to se musíme soustředit. Nesmíme se zaleknout fyzické převahy soupeřek. Nechá se jí čelit mrštností, být prostě JINDE, o krok napřed. Hru v útoku přiblížit ke koši, vytvářet kombinační situace, útočit po straně, kam se obrana soupeře ztěžka přenese. Proti postavené a uspořádané obraně se svou výškou nemáme šance.

Jsme na začátku, nepodléhám poraženecké náladě, pro dobré výsledky je však od všech potřeba přidat.