Proti obávaným dlouhým z TJ Junior předvedly hráčky SDPJ jeden z nejhezčích zápasů letošní sezony.

V oslabeném seskupení šesti a půl hráček dokázaly vyhrát výrazným rozdílem téměř 40 bodů.

Katka (to je ta půlka) se zraněným prstem do zápasu nenastoupila, přesto byla u stolku spolu s Marcelem, který jediný z celého oddílu basketbalu podporoval naše úsilí na domácí palubovce, velmi platnou účastnicí našeho triumfu.

Osobní obrana v první polovině narušila rozehrávku technicky slabšího soupeře a nedovolila soupeřkám zakončovat přes dlouhé hráčky. Navíc se jim nedařila střelba a tak v první čtvrtině dokázaly vstřelit pouze 8 bodů. Naproti tomu na naší straně se například ve velkém stylu vrátila Martina, na bodech se však kromě Kristýny, která se teprve chystala na svůj velký zápas, podílely všechny. Škoda, že naše druhá dlouhá, Péťa, nepřidala ke dvěma bodům z 1Q v dalších čtvrtinách ještě nějaké další, mohli jsme s 26 body po první čtvrtině atakovat kilo. Na druhou stranu jsem rád a Péťe patří dík, že přišla, jako šestá hráčka mi umožnila, abych vystřídal v netypických kombinacích všechny hráčky a v takto náročném zápasu si mohly aspoň na čas odpočinout. Zejména obdiv je třeba složit Dáje, která opět s obrovským sebezapřením a bolestmi po nedoléčeném zranění odehrála s úspěchem 35 minut v plném nasazení.

I přes dobré skóre byl začátek rozpačitý a za rychlostní páku jste vzaly až zase s mými důraznými výzvami v mezičase. Jakoby jste se v úžasu zastavovaly a zíraly, jak je to možné, že to tomu Junioru tak nejde, jak je to možné, že o tolik vedeme? Přesto to byla pravda. Chtěli-li jsme však vyhrát, bylo potřeba zrychlit, hrát dravě, náskok udržet a pak si v klidu zápas užít.

V druhé čtvrtině už přece jen bylo znát, že síly ubývají, soupeřky srovnaly krok a i když jsme i tuto čtvrtinu vyhráli, již ne tak výrazným rozdílem.

Změna a rychlý přechod do útoku z osobní obrany nám pořád nejde. Nejen z tohoto důvodu, ale i pro jistou úsporu sil jsme v polovině utkání přešli na zónu. Jasným úkolem příštích minut bylo ubránit v bedně dlouhou hráčku Junioru, což se, byť za cenu faulů, podařilo. Jiný způsob hry, zakládání rychlých protiútoků, vytažená zónová obrana na úrovni trojkového hodu, stálé narušování rozehrávky soupeře vyústilo opět ve velmi vydařenou čtvrtinu, která skončila více než dvacetibodovým rozdílem.

Samy jste již měly možnost poznat, že se vám hraje jinak, když vedete výrazným rozdílem. Čtyřicetibodový rozdíl v průběhu utkání vám dal možnost předvěst nádherné kombinační akce, útoky ze signálů i střelbu z připravených pozic. To všechno bylo vidět.

V závěru zápasu přece jen už byla patrná velká únava, navíc se po nevydařených osobních zákrocích vyfaulovala Péťa a Bára měla také 4 osobní chyby. Nastalo hluché místo, v 35-té minutě se skóre zaseklo na 80. Do konce utkání jsme dokázali kontrolovat hru, navíc soupeřky již definitivně složily zbraně. I když jsme poslední čtvrtku prohráli o jeden bod, není třeba litovat. I umění v klidu dohrát je třeba ovládnout. Na to kilo nezbylo, avšak takto výrazné vítězství se mu vyrovná.

Prémium po zásluze patří Kristýně, i když nedala nejvíc bodů. To se povedlo Lucce, o jednu trojku přehodila Martinu. I když po návratu Martiny pozoruji její trochu jiný styl, na hřišti mne tyto dvě sehrané hráčky naplňují klidem a optimizmem, že teď již bude vše spět jen k lepšímu. Ale zpátky ke Kristýně, o které jsem prohlásil, že se rve o balón jako lvice o mláďata. Její způsob obrany a prosazení se v útoku byly ukázkové. A navíc bylo hřejivé vidět, jak si s Dájou dávají přednost, kdo tedy bude mít lepší střelecké konto.

Nakonec jsme si nechal Báru, která předvedla solidní výkon, však stále mi přijde, že zaostává za svými možnostmi, které si snad ani neuvědomuje. Musel jsem se pousmát, když jsem ji viděl v poslední půlminutě v akci, které jsem u ní zvyklý vídat v průběhu zápasu. Přesto pochvala, nejen jí, ale všem hráčkám za tento hezký zápas.

Trenér Jiřina