Protože nenapíši komentáře hned, hromadí se mi to, hromadí, někdy už ani nemá smysl se k tomu vracet.

Ale poslední dva zápasy, proti Viktorce venku a proti Sokolu Dubeč, bych přece jen rád dohnal a zpětně okomentoval. Pro ty, co jim to nevyhovuje takhle dlouho po zápasu, soustřeďte se na mou radost a „Slova trenéra“ bezprostředně po utkání.

Nejdřív k úterý doma, protože sem se váže titulek nahoře. Dva zápasy. První a druhá půle. Změna taktiky a změna obrany na osobní z mojí strany, byla to však spíš zkouška, co to udělá.

Udělalo to moc, a to si myslím, že osobka je vaší slabší herní stránkou. Zprávy ze strany soupeře mluví „až o příliš těsné a agresivní osobní obraně“. To je dobře. Za to pochvala. Z čeho jsem zklamaný je OPĚT obrovské množství ztracených balónů, příležitostí a bodů. Co všechno jste nedokázaly dát!! A to na domácím hřišti. Po vyrovnaném skóre 24:24 v polovině jsem se bál o výsledek, znovu prohrát s Dubčí, naším dobrým rivalem, to jsem nechtěl znovu zažít.

Však konec dobrý, všechno dobré. Od poloviny to byla zcela jiná hra. Rychlá, s protiútoky, se zakončením, s narušením rozehrávky hluboko pod košem soupeřek, s hezkými basketbalovými momenty, nezištné přihrávky, signály i indivindi akce.

Chybí mi technický zápis, nestačím sledovat vývoj utkání, taktizovat, střídat, hlídat skóre, fauly, chyby, fyzičku a momentální výkon té které a ještě to ukládat do dlouhodobé paměti. I proto mne mile překvapí, když ze statistiky zjistím, když nakonec například Lucka, kterou bych zrovna za ty „minely“přetrhl, dala pro mne neuvěřitelných 20 bodů. U Martiny jsem hodnotil víc nádherné „basketbalové“ okamžiky, než celý průběh, se kterým, si myslím, nebyla příliš spokojená. Ale hlavně nesmím zapomenout na Šárku, kterou jsem nepoznával. Jakoby probuzená Šípková Růženka, bojovná, živá, chtivá, - nádhera. Jakoby si vzpomněla na léta minulá.

A ten druhý? Zápas s Viktorkou řadím mezi nejlepší sezóny. Ne proto, že jsme nakonec po prodloužení zaslouženě vyhráli, ale proto, že jsem na hřišti, a nejen na hřišti, konečně viděl tým! Jedna za všechny. Nebylo rozdílu, každá z vás vzala ten svůj díl odpovědnosti, odvedla svoji práci. Jsou mezi vámi rozdíly, však tento zápas jste vybojovaly bez rozdílu společně. A protože basket je hra kolektivní, mně jste tím udělaly obrovskou radost a ten den byl přesně ten okamžik, kdy jsem cítil, že moje úsilí ve Vašem týmu má smysl. Nezaleží na tom, že Martina dala klíčovou trojku pro vyrovnání, nezáleží na tom, že jsem svým způsobem obětoval Ivetu, která se vyfaulovala na nesnesitelné „třináctce“. Je pro mne, je i pro Vaši hru nesmírně důležité, že tam, proti Viktorce, bilo jedno srdce, bojoval jeden TÝM.

Je konec sezóny, ještě jeden zápas. Ať se nám vydaří jako poslední dva, přes jaro a léto odpočineme a na podzim začneme znovu, novou sezónu, nové výkony. Na podzim postavíme proti soupeřům jednotný silný TÝM.

Jiřina.