V tělocvičně ZŠ na Invalidovně (neodpustím si poznámku, tam kde jsem začal před mnoha a mnoha lety s basketbalem), se zpočátku zdálo snadné zvítězit. Dobře rozjetá mašina první části hry se ve druhé čtvrtině zpomalila a dokonce v 9. minutě hodně zadrhla. Došly síly, musel jsem střídat a druhou čtvrtinu jsme prohráli. Slibný osmi bodový zisk se smrskl na pouhé tři body v půlce. V další části jsme se vrátili ke způsobu obrany, který se na žačátku osvědčil. Hráčce soupeře č.16 jsem přidělil osobní ochranku. Zbylé rozestavení 2/2 zajišťovalo obranu našeho trestného území. Pravda, snad jen Lucka dokázala zabránit vyráznému prosazení se této nenápadné hráčky. I tak nám ale za zápas stačila nasázet 20 bodů. Druhou třetinu bodů soupeře, dokonce s 21 bodem (čtyři trojky!) za zápas, zvládla hráčka č.6.

Nedokázali jsme adekvátně odpovědět, v útoku chybělo přesné zakončení. Ze ztrát, nepřesných střel a špatných doskoků soupeř dosahoval jednoduchých košů. Přesto jsme po celý zápas vedli a ani jednou soupeř nedokázal vyrovnat. Zato několikrát v průběhu zápasu stáhnout naše deseti bodové vedení na rozdíl pouze dvou nebo jednobodový. A znovu jsme odskočili, znovu nás soupeřky dotáhly. Ještě v sedmé minutě IVQ čtvrtou trojkou soupeřky pozvedly hlavy a já se opět bál o výsledek. Taktický konec však už vyšel v náš prospěch.

Na hráčkách bylo patrné, že jim teplé prostředí této  tělocvičny nesvědčilo.
Za předvedený výkon bych vyzdvihl Ivetu, zejména v obranné fázi.
Na Lucce byly znát dozvuky choroby, Lenka si stěžovala na zraněné koleno. Obě i přes výrazný (a nesmírně potřebný) bodový zisk zůstaly v útočné fázi za možnostmi.
Lucce budiž velkou omluvou, že ztrácela příliš mnoho sil při perfektní obraně dlouhé hráčky soupeře, která tak pod obranou naší kapitánky dala minimum ze svých 20 bodů. Nedovedu si představit ten příděl, kdybysme ji nechali kralovat. Její technické střely byly obdivuhodné.
Monika prožívá šťastné herní období, jejích 13 bodů je myslím jedním z největších jejích úspěchů poslední doby. (Nebo snad vůbec historicky největším úspěchem, co Aleši?, máme takové statistiky?) I když třeba právě na Monice bylo znát obrovské fyzické úsilí, které musela proto vynaložit.
Dobrý výkon jsem pozoroval u Radky a Kristýny, snahu nelze upřít Andree a Ditě.
Andrea potřebuje velmi výrazně pracovat na spolupráci, přehledu  o situacích na hřišti. Sama to řekla - já už budu jenom nahrávat. A já ji budu držet palce. Má na to.
Dita potřebuje velmi výrazně pracovat. I jí budu držet palce. Aby byla trpělivá.
Petra do hry příliš úspěšně nezasáhla, a po několika ztracených míčích střídala. Další šanci vysloužit si ostruhy dostala při obraně podkošových partií. Nakolik se jí to povedlo, nechť posoudí sama. Petra na sobě potřebuje velmi tvrdě pracovat.
Nakonec jsem si nechal Šárku, jí patří pochvala za několik doslova oku lahodících chytrých akcích. Srdce mi přitom plesá, protože právě tak si představuji chytrou, pohotovou, vtipnou rozehrávku. Škoda, že Šárka nemůže najít ztracenou "Střeleckou", na kterou jsem u ní byl v minulosti zvyklý.

Tak jak jsem již řekl, nešlo to hladce, ale vyhráli jsme. Prostě "Chlupatý zápas".

Na závěr ještě vysvětlení pro Ditu, ale i pro ostatní, které otevřely nebo chtěly otevřít otázky a problématiku sebeurčení, významu, přístupu, problematiku žebříčku hodnot a osobní odpovědnosti KAŽDÉHO člena týmu, tedy i mě. Ani tento web, ani čas po zápasu není vhodný prostor pro řešení těchto problémů. Už dlouho před včerejšími bezprostředními připomínkami jsem naplánoval dostatečně široký prostor pro vzájemnou diskuzi. Na nadcházejícím soustředění je v programu zařazena celá jednotka pro "vyříkání" si těchto problémů.

Škoda jen, že mnohé z těch, kterých se to bezprostředně, a právě jich, týká, na tomto přípravném sprtovním soustředění nebude. Věřím, že si mezi sebou názory předáte, ale otevřenost a osobní účast na řešení to nenahradí. Jsem ochoten tomu věnovat čas i v Praze, nikoliv však na úkor ostatních, tedy na úkor téninkových jednotek.

Trenér Jirka