Už jsem podlehl vědomí, že jsme v závěru soutěže překročili Rubikon a jdeme od vítězství k vítězství. Po prázdninové přestávce tomu tak není.

I přes nespornou snahu se nepodařilo vyhecovat utkání od samého začátku a tak jsme po chvilkovém vedení na začátku už jen tahali za kratší konec. Permanentní ztrátou zhruba 6-10 bodů jsme se dostali pod tlak, ze kterého jakoby nebylo úniku. Chyby nevidím až tak v obraně, i když o té bude také ještě řeč, ale spíš v útoku. V rychlém protiútoku. To je ta zbraň, která by byla účinná na všechny týmy v soutěži. Jen krátce stokrát opakované - hráčka s míčem NEMŮŽE být na soupeřově polovině dřív, než hráčky bez míče. Což se děje. Hráčky bez balonu MUSÍ přesprintovat, aby se nechalo nahrát dopředu. Což se neděje.

Nastoupili jsme s osobní obranou, dopředu jsem avizoval, abychom zápas rozjeli od samého začátku, vytvořili náskok a hráli pod kontrolou v klidu svoji hru. Nepovedlo se. Nedařila se střelba, zakončení. Nikomu. Způsob obrany a způsob pískání rozhodčích vedl k příliš velkému počtu osobních chyb. To mne donutilo změnit taktiku, i když osobní obrana byla účinnější. I když jsme byli v plné sestavě, deset osobních chyb za první čtvrtinu mezi nejsilnějšími hráčkami nás doslova paralyzoval. Poměr osobních chyb 30:16 na konci utkání, dvě naše hráčky s 5 a dvě se 4 fauly nepotřebuje komentář. Vina je tentokráte i na straně úzkostlivého pískání, obzvlášť v úvodu utkání.

Ani průběh utkání ve druhé a třetí čtvrtině nebyl významný pro smazání náskoku soupeřek, teprve v závěru utkání, jak už je naším špatným zvykem, se hráčky zvedly k ataku na vítězství. Avšak bylo již odzvoněno, soupeřky si pohodlně pohlídaly vybudovaný náskok. Snad jen v jediný moment se trochu vylekaly že dotahujeme, a s oddechovým časem vzaly situaci zpět do svých rukou.

Viděli jsme několik krásných okamžiků, ať již nacvičených signálů, nebo indivindi akcí. Viděli jsme však také mnoho zmařených šancí.

Ze statistiky utkání bych jako klad vypíchl poměrně velkou úspěšnost šestek (67%). I přestože soupeřky měly „jen“ 56%, daly z trestných hodů 22 bodů, což nás stálo vítězství, protože poměr košů za dva body byl 26:24 v náš prospěch. Jen pro zajímavost, VSK MFF střílel 39! trestných hodů oproti našim 15.

K výkonům; hvězdičky za mne najdete mezi statistikou, kterou jsme vám zaslal, i když ani ty nevypovídají o všem a je třeba je brát s rezervou. Kritice se nevyhne po tomto zápasu nikdo.

Ani já.

V prvé řadě zodpovědnost. Od chvíle, kdy vstoupíte do šatny až do chvíle, kdy ji opustíte. Věřím, že jste chtěly vyhrát, ale stále postrádám koncentraci a bojovnost po celou dobu zápasu. Jak už jsem řekl v „Slovu trenéra“, srovnejte první a poslední čtvrtinu. Obrovský rozdíl. Je pozdě zápas rozehrát ve 4Q, i když i tam se dá leccos zachránit. Tentokrát se to nepovedlo, „matfyz“ však nebyl lepší, dal se snadno porazit, přesto se nám to nepovedlo.

Dále bojovnost. I když se nedaří, a nedařilo se, o to víc je potřeba zaťat zuby a o to víc bojovat. Jedna z vás musí vzít na sebe tu úlohu, zavelet a vy všechny musíte jít jako jeden šik za ní. Do útoku, porvat se o balón, porvat se o místo vepředu, porvat se o vítězství. Jedna síla, jeden tým. I ty, co sedí na lavičce a převezmou prapor útoku, když ty na hřišti již nemohou.

Mne osobně tento zápas vyčerpal, důvody proč!, jsem rozebíral dlouho do noci. Co jsem udělal špatně, kde byla moje slabina? Vím o momentu, kdy mne rozhodil výkon rozhodčího a přestal jsem se kontrolovat, vím o okamžicích, kdy mne rozhodilo chování a výkony hráček. Vím, měl jsem vás dřív a víc hecovat, jen už dlouho nevím – JAK, ČÍM? Křikem, medem?

Prohra na domácím hřišti s devátým týmem tabulky mne hodně bolí.

A jak je tomu u VÁS?

Trenér