Zápas jako na houpačce se závěrečným zhoupnutím ve prospěch áčka. I tak by se dalo popsat včerejší klání. Úvodní tři minuty (ano, skutečně tak dlouhou dobu!) nepadl ani jeden koš. Zřejmě nervozita na obou stranách.

Byť jsme úvodní koš vtřelili my, tak první čtvrtina byla z naší strany vyloženě nezdařilá. V obraně si z nás soupeř dělal trhací kalendář. Trpěli jsme především špatným obranným doskokem, téměř každý útok jsme začínali staticky, čímž se obrana na nás zformovala a soupeř nám snadno vnikal do vymezeného území. A co hůř, jen v této úvodní čtvrtce jsme připustili celkem čtyři koše, při kterých jsme soupeře ještě faulovali. Skóre minutu před koncem 1Q ukazovalo z našeho pohledu 8:20. Začalo být skutečně zle. 

Úplný závěr a první polovina 2Q byla o něco herně zdařilejší a když se skóre dostalo dokonce na velmi přijatelných 28:31, mohlo se zdát, že nejhorší máme už za sebou. Jenže ona nám ta zápletka pokračovala a gradovala.

Smrť tří úspěšných trojek za sebou od jednoho hráče, přineslo během 2 minut skóre 0:11. Soupeř tak najednou vedl o 14 bodů a my tak dostali pořádně studenou sprchu. Již podruhé.

Po poločasu 34:45, z něhož je patrná především naše dál trvající špatná obrana, ale to nejhorší teprve ještě přišlo. Soupeř zaznamenal čtyři koše po sobě a ve 25. minutě utkání na nás na tabuli svítil velmi nepřiznivý stav 36:54.

Byl to moment, kdy soupeř vedl o 18 bodů! To v kombinaci s nemožností trvaleji nastartovat správné momentum předznamenávalo jeden velký a dost možná už i nepřekonatelný problém pro celé semifinále. 

V systému playoff, kdy se doslova každý koš počítá, by za daných okolností bylo asi velmi přijatelným výsledkem, pokud bychom zvrátili opakovaně se navyšující rozdíl a utkání dotáhli alespoň na prohru o 8-10 bodů. Tím by naše naděje na postup do finále ještě zcela neumřela. Rozdíl 18 bodů byl oproti tomu vyloženě hrozivý. 

O moc hůř jsme už hrát nemohli. To byla naše jistota a pomyslné eso, které jsme stále drželi ve svých rukávech při pokusech o nějaký větší zvrat. A věřte nebo ne, on nakonec nastal. 

Poctivý přístup každého, kdo se od 25.minuty objevil na palubovce spočívající konečně v důsledné obraně vlastního hráče v součinnosti s bodovým přísunem od Filipa, Kráti a Bata přinášel postupný tlak na soupeře a snižování rozdílu ve skóre. 

Do poslední čtvrtky jsme vstupovali už s rozdílem "jen" 9 bodů (55:64). Soupeř ale utkání nepouštěl ze svých rukou.

Ještě dvě minuty před koncem jsme prohrávali o 11 bodů, ale pocit a především chuť nás všech, že ještě pár bodů z celkového rozdílu můžeme ubrat u nás jasně převládal a soupeř jej musel jasně cítit. Úplný závěr utkání s popiskem "par excelence" dopadl v náš prospěch 9:0 a nám se tak během krátkého okamžiku a v samotném závěru podařilo vymazat všechny nezdary. 

Obrat z mínus 18 na mínus 2, závěrečné dvě minuty a maximální bojovnost v obraně o každou pozici, si přenášíme do odvetného domácího zápasu. V něm bychom měli nastoupit i v silnější a širší sestavě.

Vytyčený cíl, postoupit letos do finále, tak zůstává dál díky včerejším osmi statečným naservírovaný na stole.

Domácí prostředí hodláme pro postup rozhodně využít.