Po nepovedeném zápase se zemědělkou jsme se vydali spravit si chuť do Ratíškovic...
V pátek odpoledne jsme se za vydatného deště vydali na cestu za krásami jižní Moravy. Bohužel nám na dvě hodiny zatarasily dálnici auťáky, které mezi sebou hrály kulečník, a tak se nám cesta neplánovaně protáhla. Nucené pauzy holky obratně využili (poté co strategicky schovali trenéra mezi sedadla) k čilému (jednostrannému) obchodování mezi postávajícími auty. Byl to krásný důkaz toho, že žlutá barva přitahuje nejen hmyz, ale i pány 
Když se kolona konečně rozjela, putovaly do rádia kazety od Maxíků a Pokondrů a zbytek cesty nám za dunění hitů jako Mraveneček apod. uběhl velmi rychle (jen ta stehna trochu bolela…). Po příjezdu jsme byli všichni tak unavení, že jsme si hned vlezli do postelí a už se nedělo nic zajímavého…
V sobotu dopoledne jsme nastoupili k náročnému přátelskému utkání proti místnímu týmu, který měl dvě nečekané posily. Ovšem i tak si holky dokázaly s výběrem Ratíškovic poradit a občas přidaly i nečekané kulturní vložky.
Po náročném utkání jsme nečerpali síly vydatným obědem, který nám přinesla ta nejmilejší servírka, jakou jsme kdy poznali. Musela mít minimálně dvě vysoké školy a pro tuto práci jí byla rozhodně škoda. Bylo nám jí líto a držíme jí všichni palce, aby už měla při naší příští návštěvě odpovídající pracovní pozici!
Odpoledne jsme si zpříjemnili návštěvou místního bazénu. SoDoPo Bejwoč tým kladl důraz na prevenci a zachránil přítomné plavce od utonutí tím, že je všechny vypudil z bazénu.
V týmu ovšem došlu ke sporu o to, kdo je nejlepší záchranářka. Spor byl vyřešen tím nejjednodušším a nejčestnějším způsobem – kohoutími zápasy!
Po urovnání sporů jsme ale zjistili, že tým stále není kompletní. Pro chybějící prvek jsme se museli vydat na nedalekou chorvatskou zlatou stezku, která prochází Břeclaví. Tam jsme díky bleskovému přepadu zeleného pažouta získali posledního člena výpravy - Hejka (v indiánském jazyce jeho jméno znamená "Ten, který při rýmě nepotřebuje kapesník").
Večer jsme se už konečně kompletní vydali na večerní procházku. Ovšem už v půli cesty nás všechny rozbolely nohy a tak jsem k odpočinku zneužili jeden místní sklípek. A pak už se nedělo nic zajímavého, pořád se nedělo nic zajímavého a nakonec se opět nedělo nic zajímavého…
Nedělní ráno jsme si zpříjemnili návštěvou zámecké sýpky v Miloticích. Při exkurzy jsme dostaly výklad o náročnosti výroby vína. Ovšem Terka se nenechala odradit a v budoucnu bude zřejmě úspěšnou vinařkou, protože už umí skvěle popisovat barikové sudy. A pak se zase nedělo nic zajímavého. Když nás pan kastelán ze sýpky konečně vypakoval, tak jsme se vydali na cestu zpět do hlavního města. Cestou jsme natočili hudební videoklip, který byl hned uveřejněn na Youtube. Měl ovšem tak obrovskou sledovanost, že Youtube okamžitě zkolaboval a tak muselo být toto nejúspěšnější video všech dob staženo.
Zveřejněno 21.10.2013 uživatelem
jirka