Předvánoční soustředění ženských družstev SoDoPo proběhlo o víkendu 13. a 14. prosince 2008 v sokolovně v Dolních Počernicích ...
Účast nebyla veliká, jako vždy nezklamaly Juniorky, které se dostavily v hojném počtu ve složení: Katka, Kristýna, Dája, Iveta, Martina a Lucka, Lachlamy zastupovala pouze Markéta při prvním tréninku, trenérské trio (Jiřina, Aleš, Vláďa) bylo kompletní. Nebudu zde hodnotit basketbalový přínos tohoto soustředění, který pro nás bezpochyby byl veliký, každá hodina na hřišti je znát a pohled na letošní tabulku soutěže hovoří za vše.
Po první tréninkové jednotce obědváme na Statku a hned se vracíme zpět do tělocvičny k dalšímu tréninku. Potom sprcha, do aut, k metru, na Můstek. Prorvat se davem lidí na Staromák, už to je umění a veliký vánoční strom s padajícími světýlky byl i z dálky nádherný. Cíl naší cesty je jasný: najít Čokoládový dům. U vstupu dostáváme kalíšek horké čokolády, koukáme na krátký film o vzniku a vývoji výroby čokošky, prohlížíme si obrazy malíře Čecha malovaných čokoládou na plátně a pak už se pouštíme do vlastního výtvarného umění. Škrábeme do čokoládové tabule, Kristýna se snaží vyrýt zkratku našeho Sokola, ale moc jí to nejde, Lucka zanechává své stopy v pískovém cukru, malujeme čokoládovou špachtlí na plátno. V zápětí sedáme ke stolům a vytváříme výkresy malované čokoládou na papír, i Aleš, který se zpočátku zdráhal s tím, že neumí malovat, vytvořil krásného sněhuláka na kopci, i Jiřina, který začal stromem bez listí, záhy ho předělal na strom kvetoucí, jen ta čokoládová kaňka ho trochu zdržela. Všechny obrázky se povedly, což dokládají mnohé fotografie. U východu nám dávají pravý kakaový bob, hořký, proto i miničokoládičku pro lepší chuť. Čekáme na taťku Jiřinu, který se zdržel, zřejmě okusoval vystavené čokoládové obrazy a vrháme se do víru velkoměsta.
Venku nás pohltila vánoční atmosféra, je zima, tma, i když všude plno světýlek, plno lidí, máme hlad, je hodně hodin a do tělocvičny už se nám nechce, naštěstí máme tolerantní trenéry, kteří přistupují na náš scénář (za což vám pánové děkujeme). Cestou k metru zastavujeme na trhu, Jiřina si nemůže vybrat do které fronty se zařadit, trdlo nebo kaštany? Když už mrzneme, předbíhá tu na kaštany. Metrem přesun k autům a pak už jen kousíček do pizzerie na Čerňáku, kde sobotní den končíme.
V neděli jsme včas na place, naše řady rozšířila Jana Krůpa s Pavlem. Na oběd na Svóru jdou jen trenéři a Ivča, výbor zůstává, má nafasováno z domova. Po obědě by neměla chybět káva a ke kávě patří zákusek, holky jdou do cukrárny, následuje bohaté pohoštění v klubovně. Hlasujeme o všem možném, včetně zrušení blížícího se tréninku, je to divné, ale tentokrát jsme neúspěšné, přestože jsme byly 100% pro. Poslední trénink, závěrečná hra, která přechází v exhibice Aleše a Vláďi, končíme soustředění. Mákli jsme si, „vypilovali“ novou fintu (komára na mřížce), kdo by nevěděl, ať požádá o předvedení Lucku, potrénovali jsme útok, obranu i střelbu, jsme bohatší o nové zážitky, je toho tolik, že sepsat to vše stručněji, fakt nešlo.
Snad jedině závěrem: bylo to bezva.
ZaSpisovatelka Daja
Zveřejněno 22.12.2008 uživatelem
daja