Kapitánův deník z měsíce padlého listu léta páně 2008, osada Velká Úpa, skupina jinochů z kmene dolnopočernického sokola...
Kapitánův deník
Deník, hvězdná štace Pec 1511-1711. Přípravy celé akce probíhaly již několik týdnů před uskutečněním a proto účastníci čekali něco, co mělo být legendární, nezapomenutelné a neopakovatelné. Očekávání některých bylo možná už přemrštěné, to by však nesmělo jít o hvězdnou štaci Pec aneb, jak muži ze Sokola vyrazili na hory.
První do malebné chatky dorazil vrchní organizátor Pavel, který tedy jako první zbrousil podrážky svých bot o Krkonošskou půdu, založil oheň a čekal na příjezd zbytku smečky. Druhá skupinka o to početnější a o to hlučnější se vezla s Jiříkem a svou cestu si zpestřila malým nákupem. Nákup zahrnoval pouze nejnutnější věci, aby účastníci mohli na soustředění přežít a posunout svou fyzickou zdatnost zase aspoň o kus dál. A právě proto to v košíkách převažovaly zejména energetické nápoje plné vitamínů a účinných látek. Ještě rychle hodit do košíku sněhové řetězy, indulonu a pantofle - vše pro své účely a jede se. Po 2 hodinách skupina dorazila pod kopec, na dvakrát vynesla své věci a absolvovala občerstvení na záchytných bodech (checkpointech), které se spontánně určovali cirka po 10 metrech :-) Zrzavé zlato vyneslo nahoru trio nejstatečnějších (Pavel, Kartón a Miro), za což u mnohých notorů ještě dodnes mají obdiv. Díky chlapi!
Doupě začalo ožívat a smečka pomalu vyčkávala na večer, který s sebou má přinést obrovské překvapení pro Pavla. Tušíme, že se něco děje, zbytek smečky se dostal pod kopec. A protože kopec je to velkolepý je nutné zajistit podmínky pro přežití, proto se Jiřík s Romanem rozhodli vytvořit checkpointy i pro naše drahé bratry sokoly. „Sací komando” v nebezpečně nenápadné bílé mikině v nočním oparu překvapilo bratry zezadu. Nejvíce význam sacího komanda pochopil Mates a založil checkpoint, jak má být. Chaloupka se poté proměnila v učiněný ráj, kde bratři společně obírali geniální kuřecí křídla, na jehož receptuře se angažoval bratr proviant Marcel s pomocí bratra Huga. S plnými žaludky výtečného jídla, Marceli respekt, jsme začali pracovat na hlavní akci první noci. O akci o které neměl potuchy pouze Pavel. Ano ten Pavel, co se v létě oženil. Avšak zapomněl na jedno nepsané pravidlo - pokud bratr bratra ženit se na vlastní oči nevidí, pak takový bratr ženatý není. A proto jako dobří bratři jsme nachystali na Pavla malé překvapení. Petruna jako správný předseda Sokola upozornil na porušení zmíněného nepsaného pravidla. Outloň ihned zasáhl legendárními hláškou „Každá situace má své řešení”, čímž dal věci do chodu a dal možnost Pavlovi přestupek napravit. Pavel si poté slovy „Mohu to nějak odčinit, že jste nebyli na mé svatbě” sám ideálně prokopal cestu k opakovaní svatebního obřadu. Důvod byl jasný, kdyby se totiž přestali dodržovat tradice, vypukla by jaderná válka, viď Mates :-) A proto v zájmu celého lidstva obětoval se Michal Pařízek a stal se poprvé nevěstou (naposled?). Své ano si Pavel a Jana v zastoupení Michala Pařízka řekli před zraky několika svatebních hostů. Tatínek Marcel byl na svou dcera Michala velmi pyšný a ani otec Pavla - Kartón si nemohl odpustit slzu, jenž ukápla na zem a zchladila tak v horké obřadní síni svatebčany a hosty. Zejména Marcelovo zadnici se ulevilo, tomu z toho, že vdává svou jedinou dceru Michala doslova hořela koudel u … Po vrcholném Hugovo představení svatebního páru, měl k budoucímu muži a ženě proslov oddávající bratr sokol předseda Petruna ověnčený pravou státní pečetí vypůjčenou od bratra starosty Dolních Počernic. Jeho slova linula se ke všem zúčastněným jako vůně lásky, kterou v ten okamžik zpečetili před zraky bratrů sokolů Pavel a Jana v zastoupení Michala - dcery Marcela. Opravdové ANO bál se Pavel říct, jelikož státní pečeť budila respekt, ale svatba nakonec byla. Poté se manželský pár krmil polévkou s játrovými knedlíčky a byli předány svatební dary. Ku příkladu zmiňme pantofle z 60let, příbor, svíčku, video a televizi apod. Po obřadě, začala oslava. A jak už to svatebních oslavách bývá, krájel se zejména svatební dort, respekt Jindřiško, a také se dobíjela energie jointovými(i iontovými) produkty. Pozn.red.:to join - spojit.
Poté se někteří vrhli do obchodování s hráči. Bratr Kartón stačil za pár minut prodat Petrunu do áčka, čímž dosáhl svého záměru – pouze dočasně, protože bdělý bratr Jiřík, udělal opravdovou rošádu, když koupil Kartóna také do áčka a navíc opět za peníze Kartóna. Celková bilance tedy byla pro Kartóna mínus 1600 Kč. Matesova peněženka udělala HAM, HAM a vše v Sokolu bylo poté dokonáno dvouhlasným zrušením béčka, navrhovatelem Romanem a nejvyšším z nejvyšších v áčku Matesem. Z opravdu prekérní situace se Kartón dostal až příštího dne. A když je řeč o příštím dnu, tak ano - šli jsme si lehnout, poté co Kartónovi došli peníze a Marcel nenašel bankomat.
Druhý den jsme načali s animovanými pohádkami Shaun the Sheep a těšili se, co přinese tento druhý den soustředění. Kolem 12h. jsme se vydali směr bowling, vybaveni hopsinkovou šťávou nám cesta krásně ubíhala. Navíc předávání hospinkové šťávy bylo provedeno jako basketbalový zápas. A tak někdo držel „míč” víc a někdo míň, záleželo hodně na odhodlanosti vsítit body už co nejrychleji po probuzení. První bowling byl zavřený, a tak se naše cesta protáhla o nějaký ten kilometr dál, na což zareagovala skupina tří mušketýrů (Vláďa, Kartón, Roman) vytvořením prvního checkpointu. Za asistence nádherné obsluhy s vousy do nás vstoupil Krakonoš. Po několika dalších metrech byl samozřejmě vytvořen na benzínce další checkpoint a tak do Pece skupinka mušketýrů dorazila ve značně příjemné náladě, která tak „lehce” narušila harmonii v hospůdce, kterou našla hlavní skupina. V úžasu zůstala určitě i Tereza Brodská, která na show Počernic koukala od druhého stolu Na řadě byl bowling. Ještě předtím Kartón získal zpět své peníze za nevydařené trejdování s hráči s podmínkou že udělá do konce sezony 8 stolků. Proto, prosím, všichni dbejme, aby tato dohoda byla uplatněna.
Na bowlingu obsadila skupina - Kartón, Roman, Jiřík, Miro dětský koutek a pokusili se vychovat Krkonošské děti. Pokud se jim to povedlo, tak nyní je z jednoho alkáč, z druhého surový týpek, co tahá taťku za vousy a holčička chuděra se v závějích potácí bez čepice, kterou ji hoši omylem odcizili. Sokolu chybělo zrušené béčko a proto se bowling rozdělil na áčko béčko, podle hracích schopností v prvním kole. V bowlingovém áčku dominoval Marcel a Mates a ostatní jim zdatně sekundovali. V béčku to bylo o poznání nevyrovnanější. Michal Pařízek aspirant na áčko jednoznačně vyhrával, pouze ke konci mu sekundoval Pavel. Nejkouzelnější zápis měl Kartón 10-0-10-0-0-10, ten člověk evidentně ví, co dělá :-D. Cesta zpět byla již za nočního světla. Mušketýři, zbyli dva – Roman,Kartón prošli opět své dva checkpointy a těšili se na magickou noc s bratry sokoly, kteří dorazili do chaloupky o něco dříve. Začalo se hodovat, mistr proviant Marcel donášel bratrům vybrané speciality ze své kuchyně a z bratra Vládi se stal vrchní výčepák. Po delikatesách vrchní výčepák zavelel „Musíme vypít sud (pozn.red. bečka)”, což také bylo vybubnováno všemi do stolu a tak se sud (bečka) prostě vypil dle pokynů. Netrvalo to dlouho. Spláceli se dluhy za dané stovky v zápase a začalo se hrát na kytaru - Petruna. Vrcholným číslem bylo vystoupení bratra Kartóna, který složil spontánně dva hity „Marcel” a „Mates plameňák”. Mates plameňák je další single ze série alba Plameňák. S přibývající nocí se u některých bratrů začala rodit myšlenka na spánek. Mates však byl ve spacáku okamžitě přinesen zpět mezi bratry sokoly, kteří se měli chuť dál bavit a nechtěli Matesa o zábavu připravit. Matesovou pozornost a všech ostatních si získalo komické číslo mladého pána ve smokingu, který se pokusil přepsat dějiny dlouhodobě vyhecovaným vystoupením. 10 zelených skřítků za 17s. Historicky první pokus však skončil po skřítkovi č.7 s flegmatickým konstatováním, že dnes to bohužel nevyjde. Dal ale i tak možnost sokolníkům vyjádřit nadšení z tohoto vystoupení.
Poté se šel uložit Petruna společně s Matesem, což v bratrech sokolech vyvolalo očekávanou reakci – pomožme bližnímu svému a zkusme je udržet co nejdéle v bdělém stavu. A proto se účastníci druhé noci sborově vydali pro Petrunu. Předseda a coach Mates byli důmyslně zamčeni, již neudělali chybu jakou provedl prvně Mates při prvním pokusu o únik. Nicméně nepočítali vůbec s novými podmínkami, které vznikly. Bratři hromadně dělali co největší rámus, aby ani jeden nemohl usnout a použito k tomuto účelu bylo téměř vše. Všichni do jednoho neustálým skandováním legendárních hesel Je tam Petruna! Vylezte! a nejvíce proslulým „Vydej Petrunu!” takto strávili dle oficiálních záznamů přes hodinu a půl. Jednoznačně – když se sokolové spojí, tak to za to stojí. Dále se nic významného nestalo, vyjímaje pokoje č.4, který si vzal do hlavy, že vážně spát nepůjde. Poté, co všichni ulehli pokračovali ve vyvolávání hesel a skandování. Zaznívala zejména jména hráčů, kteří se zúčastnili soustředění, název týmu a nebo prosté uvědomění si, že černý rybíz má vitamín přinášelo do našich řad další hromadu smíchu a zážitků. Vzpomněli jsme i na bratry, kteří zrovna nebyli s námi. Snad Áááááleš Musil neměl kolem třetí ráno ve spánku škytavku :-) Pokud ano, tak se Miro,Roman, Kartón,Jiřík tímto omlouvají. Berme toto jako určitou symbolickou tečku za soustředěním, které předčilo veškerá očekávání a to i ta nejbláznivější. Sokol Dolní Počernice dalo za ty dva dny nový význam slovu akce
Se slovy „Každá situace má své řešení” a výkřikem „Vydej Petrunu” si každý ihned vzpomene na akci, kdy bratr s bratrem byl v listopadu léta páně 2008 na hvězdné štaci na horách.
Do čitelné podoby sepsal pan bratr sokol Roman.