Velká Úpa
22.-23.11.2008
Účastníci zájezdu: 13 – Katka, Markéta, Kristýna, Dája, Iveta, Ráďa, Martina, Lucka, Péťa, Monča, Šárka, Aleš, Jirka
S mírným zpožděním vyjíždíme a s mírným zpožděním také dojíždíme do Velké Úpy. Škrábeme se do kopce k chalupě. Aleš razí cestu lopatou, každá neseme aspoň 10 tašek, poslední jde Jiřina, který na zádech vleče něco nesmírně velikého. Jsme nahoře, Jiřina se začíná shánět po „kuchařce“(návod na obsluhu chalupy!), Lucina jí nemůže najít a tím si vykoledovala první vroubek. Zatápíme, ke krbu se čelem staví Markéta, která však nedbá opakovaných rad, že oheň dusí, takže na teplo čekáme dlouho. V kuchyni kraluje Martina, Lucka a Markéta, podávají nám smažák, hromadu hranolek a okurkový salát. Túru už nestihneme, vyrážíme jen kolem chalupy a blízkého okolí. U plotny stojí Iveta, Katka a Šárka, výbornou česnečku vaří snad pro celou Úpu a přidružené vesnice, následují špagety s rajčatovou omáčkou a sýrem. Rozjíždíme zábavu, velký úspěch má hra Ahoj Pepo, co je Pepo, řekni to Pepovi, případně Tikovi, Blikovi, v nejhorším Šokovi. Ujímá se i hra Kontakt. U Člověče nezlob se Lucina získává nekonečný počet vroubků až zářezů. Jednohubky Kristýny a Dáji už nikdo ani nemůže. Aleš s Jiřinou, kteří mají připravit AŽ snídani nečekaně obsazují kuchyň už večer a mají tam za krabicí tajnosti. Jdeme spát. Spíme. Volání „snídaně“ nejde přeslechnout, podívaná na stůl, který se prohýbá nám vyráží dech, jíme dlouho, ochutnat všechny ty dobroty zabere hodně času. A tak tímto udělujeme Alešovi a Jirkovi „Řád vařečky zlaté“. Někdo se jde vyvenčit, po jízdě na „lopatě“ zůstávají ve stráni hluboké krátery, vyhrává Aleš, který byl v cíli dřív než lopata. V kuchyni Smolíčci a Monika vaří rizoto, na misce přidávají rajčata, všichni si je naložíme do bříšek, jen Markéta se stále dožaduje, ať rajče založíme na internetu. Uklízíme, pomalu balíme, chystáme se na cestu, vyklízíme kuchyň, rozdělujeme si potravinové přebytky, kdo nechce, stejně dostane, neboť je určen jako vítěz a jako výhru je nemůže odmítnout. Zase hledáme „kuchařku“, Lucka jí předčasně vyhodila, zamykáme, spouštíme se k autům, to ještě netušíme ...
Legenda ( Dáji Octavia) chcípá a vypovídá poslušnost. Hledáme řešení, zkoušíme kabely, problém, kabel je jen jeden a tak Monča dostává úkol: mávat kabelem a stopnout auto, které má kabely dva, má úspěch, na silnici je zástup aut, tvoří se nepřehledná dopravní situace, legenda je tvrdohlavá, kabely nepomáhají. Dája pomalu kolabuje, telefonujeme, voláme o pomoc. Domů se dostáváme pozdě, unavení, ale s pocitem příjemně prožitého víkendu. Ani komplikovaný odjezd nás neodradí od pořádání podobných zájezdů, už v této chvíli se nám v hlavách rodí další a nové nápady na podobné zábavně-dobrodružné akce.
P.S. Legenda byla v pondělí převezena do domovského servisu a upálený kabel ke startéru bude brzy nahrazen novým.
Zveřejněno 25.11.2008 uživatelem
daja